Rok se sklání jako plátno, na němž ještě nezaschly všechny barvy.

Někdo sedí tiše a bilancuje – přejíždí prsty po obraze uplynulých měsíců a zkoumá, kde se tah štětcem povedl a kde se barva rozpila do nečekaných tvarů. Někdo se zachumlá pod peřinu a sleduje pohádky, jejichž světla a stíny se míhají po stěnách jako pohyblivé fresky. A někdo stoupá zasněženou krajinou vzhůru k cíli, krok za krokem, jako by vršil vrstvy barvy na plátno svého dne.

Nic není samozřejmostí – ani čistota bílého podkladu, ani barvy, které máme k dispozici. V našem žití není nic předkresleno jistou linií. Je na nás, jaké tóny zvolíme, zda sáhneme po syté červeni odvahy, po klidné modři smíření, po zlatavém světle vděčnosti. Je na nás, zda budeme jen přihlížet, nebo vezmeme štětec do ruky.

A tak nechť do nového roku 2026 vstoupíme jako malíři vlastního času. Opravdově. S vděčností za každý odstín, který nám byl dán, i za ty, které si teprve namícháme. S láskou, která je nejjemnější i nejsilnější barvou zároveň.

Ať je váš nový rok plátno naplněné světlem.